Vím, že jsi se mnou 3. rande

1. prosince 2012 v 18:04 | Cestakrve

V práci jsem měla jako vždy hlavu prázdnou, jen jsem orazítkovala několik papírů, potom jsem dělala korekturu několika dopisů.

"Zdravíčko," nakráčel do mé kanceláře poslíček z pošty. Zvedla jsem k němu oči. Byl to vysoký tmavovlasý mladík s oříškovýma očima a vesele se na mě křenil. Modrá uniforma a čapka jen podtrhovaly ebenovou černost jeho vlasů.

Posunula jsem si čtecí brýle níž na nose. Vypadal tak na pětadvacet. Mladší než já, se svými osmadvaceti, ale i tak pěkný zajíček.



"Co mi nesete?" nasadila jsem svůj nejhezčí úsměv.

Kupodivu mi úsměv oplatil a podal mi objemný balík, "potřebuju váš podpis a telefonní číslo," podal mi desky se stvrzenkou.

Začala jsem psát číslo, když mi došlo, na co se zeptal a zvedla jsem k němu pochybovačně oči, "na co to?"

Zazubil se, "podpis na stvrzenku za ten balík, číslo pro mě abych vás mohl pozvat na večeři," řekl to tak bez obalu, až jsem se zavrtěla.

Bez dalšího slova námitek jsem mu číslo napsala, podepsala papíry a všechno mu podala. "Ještě něco?"

Dotkl se kšiltu čepice a pokynul hlavou, "to bude prozatím vše, děkuji," sebral si desky do podpaží a vyrazil z úřadu. Ve dveřích se na mě ještě jednou ohlédl. Pohled jsem mu oplatila. Znovu zasalutoval a zmizel venku.

Večer mi zavolal. Zjistila jsem, že se jmenuje Filip a že bydlí v nedalekém městečku Trevill. Jelikož měl prý volné volání, telefonovali jsme si snad celý večer, co jsem přišla domů. Můj duch naštěstí tentokrát dal pokoj, takže jsem nemusela odbíhat od toho milého hlasu ve sluchátku.

Byla neděle. Konečně den, kdy jsem si mohla užít pohody a klidu bez práce. Filip se ozval, že by za mnou rád přijel. Samozřejmě jsem souhlasila. Psali jsme si a potkávali se v práci už po pět dní a ne, že by mi byl tenhle horlivý mladík proti srsti.

Přijel do půl hodiny po tom, co jsme spolu dotelefonovali. Když jsem otevřela, stál tam s růží a úsměvem od ucha k uchu. Zrudla jsem až na zadku. Přeci jen s mužem o samotě jsem nebyla už drahnou dobu. I když by to bylo jen ve vší počestnosti.

Udělala jsem nám kávu a přinesla sušenky, které jsem upekla ještě brzy ráno. Nadšeně jsem sledovala, jak se jimi cpe, až mu za ušima praská a vychvaluje, jak jsem dobrá kuchařka. Tyhle sušenky jsem dělala doma skoro obden pro mlsné sourozence, takže jsem měla patřičnou praxi.

"Jsi velmi šikovná," zamumlal s plnou pusou a obtížně polkl," a taky jsi krásná. To je vražedná kombinace," zarytě pozoroval zelenýma očima dýhu na stole.

Schovala jsem si pramen nezbedných krátkých vlasů za ucho a zakašlala. Nevěděla jsem, jak na to reagovat," ehm díky," bylo to jediné, co moje stažené hrdlo dokázalo vyhrknout, aby nenastalo trapné ticho.

Podíval se na mě a oči se mu rozzářily. Nahnul se ke mně, a aniž bych mu stihla odporovat, políbil mě na ústa. Dotek to byl krátký a rychlý, ale i to stačilo, aby mi došel dech. Byl trochu moc hrr a to se mi teda absolutně nelíbilo. Vždyť jsme se znali pět dní z toho sotva sedm hodin jsme se viděli naživo a on hned takhle! Začínám měnit pohled na mladé zajíčky.

Filip se ale nenechal odradit a naklonil se k dalšímu polibku. Chtěla jsem ucuknout, ale nebylo kam. Zoufale jsem se rozhlédla po něčem těžkém, čím ho bacit po hlavě.

Moje hi-fi věž se najednou zapnula a volume vytočilo plné obrátky doprava. Nejdřív se ozval ohlušující pískot otáčejícího se CD v přehrávači, potom se rozjela první písnička, která byla na CD - Burning up. Filip zvedl hlavu a překvapeně se podíval na přehrávač.

"Ale ne," šeptla jsem. Tohle snad ne.

"Ty máš dálkový ovladač?" rozhlédl se Filip, jestli si náhodou omylem neklekl na ovládání a tím věž zapnul. Vytřeštila jsem oči. Za Filipovou černovlasou hlavou se vznesla váza s růží, kterou mi přinesl.

"Necháš toho?!" vyjekla jsem.

"Nechám čeho?" otočil se po mě Filip.

Váza se rozletěla proti němu. Uhodila ho do zátylku a rozbila se o podlahu. Voda se ihned vsákla do hustého koberce. Filip do toho rybníčku spadl tváří napřed, ani nehlesl.

"Tos neměl. A ZTLUM TO!" zařvala jsem přes ohlušující hudbu.

Volume věže se pomalu otočilo zpátky na únosnou hladinu poslechu. Vytáčel mě. Nevím, co to je, ani co tady chce, ale opravdu mě už vytočil!

I když pravda… zachránil mě od toho nechtěného nápadníka.

Zvedla jsem Filipa ze země, osušila ho, zjistila životní funkce, vydrhla podlahu, odnesla střepy a květinu dala do jiné vázy. Potom jsem mladíka začala propleskávat.

"Filipe. Hej Filipe, vstávej! Usnul jsi mi tady!" hejkla jsem, když pootevřel oči.

"Co se stalo? Bolí mě hlava," zaúpěl a chytil se za zátylek.

"Usnul jsi a praštil ses hlavou o stůl. Asi už bys měl jít domů a dej na sebe pozor. Uvidíme se v práci tak ahoj." Vyprovodila jsem ho tak rychle, že si skoro nestihl vzít bundu z věšáku.

Když jsem za sebou zabouchla, v bytě nastalo kajícné ticho. Alespoň jsem si myslela, že se ten Poltergeist aspoň trochu stydí za to, co udělal. Povzdechla jsem si a sklidila ze stolu. Potom jsem se rozvalila na gauč a četla si. Hudba ztichla. Vzhlédla jsem od knihy.

"Můžeš mi říct, proč jsi to udělal?" zavolala jsem do místnosti, "ne, že bys mi tím nepomohl, to ano. Ale přece jsi ho nemusel mlátit. Co ti udělal?"

Knoflík v přehrávání se zmáčkl, CD se převinulo a volume znovu zvedlo. Naskočila mi husí kůže. Hrála "Just one kiss". Jen jeden polibek. Jeden polibek od horlivého nápadníka ho donutil k takovému činu.

"Mohl jsi mu ublížit," šeptla jsem.

Hlasitost se zvedla o pár dalších stupínků.

Tak můj osobní duch má i city. A ke mně. To mi lichotí. Seděla jsem tam s ním - určitě tam byl se mnou a určitě je to muž-celé odpoledne. Až hlad mě donutil začít vařit. Pořád jsem se musela ohlížet. Ten nepříjemný pocit, že mi někdo kouká přes rameno, mě nepřešel, ani když jsem věděla, že ten člověk se mnou není zlý. Teda alespoň na mě není zlý. Alespoň mám doma pořádného hlídacího psa. Vlastně člověka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Olow Martweny Olow Martweny | Web | 7. února 2013 v 14:53 | Reagovat

Umírám touhou si přečíst další... ale ono není! Jakto?! Prosím, prosím, smutně koukám... napiš další :-)  :-)  :-)  :-)
Je to fakt bezvadný. A jak píšeš mě fakticky ohormilo.

2 WaclawN WaclawN | E-mail | 17. ledna 2017 v 18:36 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na howiedorough.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama