2. I wanna be with you

6. února 2010 v 15:44 | Cestakrve |  With Love,Howie.
Bellu přes noc konečně napadlo jak Howa dostane z kobky. Co s ním ale bude dál?
Druhý díl příběhu With love, Howie.
dorough

K ránu se Bella oblékla do nejjemnějších bílých šatů, z knihovny popadla první staře vypadající knihu, kterou viděla a vyrazila do podzemí. Dveře Howieho kobky hlídal vysoký, udělaný voják se slepičím mozkem. To už Bella dávno věděla, občas mu totiž nosila jídlo a vyzvídala na něm rozumy.
,,Zdravím Herne."nadhodila si Bella velkou knihu pod paží. Voják se usmál a šel jí vstříc. Když si všiml, že se bella tváří smutně a polekaně zároveň, zamračil se. Pohledem jí vybídl, aby pokračovala v řeči.
Bella si povzdechla ,,Víš,že hlídáš toho nejhoršího a nejzlejšího čaroděje na celém tomhle světě?" voják se zachvěl a koukl k dubovým okovaným dveřím Howieho kobky. Bella, aby vojáka přesvědčila, otevřela starou knihu a tvářila se, že něco hledá. Hern se tam snažil nahlédnout v domění, že to je nějaká prastará kniha kouzel. Dívka mu to nedovolila.
"Před chvíli jsem si v ní četla a musela jsem ti to přijít honem říct. Aha tady to je, poslouchej." Odkašlala si a voják znejistěl. "Čaroděj, hlídán v hradě za lesem, vězněn v nejtemnější kobce pozdemí hlídán golemem," koukla se na vojáka, který svým vzrůstem a hrnatou tváří opravdu připomínal železnou postavu. "Tento démon je zplozenec zla a musí být zničen." Zvedla hlavu od knihy. Bylo těžké si vymýšlet, co čte, ale i tak to na hloupého vojáka zabralo. Hodně znejistěl a neustále se kolem sebe rozhlížel.
Bella nekompromisně pokračovala."Jen nevinná panna ho dokáže zničit, jinak by se mohl čaroděj rozhněvat a zničit lidstvo jediným mávnutím ruky." Dočetla a s odhodlaným pohledem se na Herna zadívala, pak si prohlédla svoje panensky bílé šaty.
Vojáka jednou za čas konečně trklo, bez okolků Bellu vpustil dovnitř a zamkl za ní. "Nemusíš se o mě bát." Ujistila Herna ještě s úsměvem, než zavřel. Ani jí úsměv neoplatil.

Ihned,jak se za ní dveře zabouchly, zahodila knihu do kouta a s pochodní v ruce se vrhla k Howiemu, zkontrolovat, jak je na tom.
Zatím žil, ale delší pobyt tady už by nemusel přežít. S vypětím všech sil ho dotáhla ke gobelínu a pracně se s ním dostala do své komnaty. "Proč musíš mít tak těžký kosti." Stěžovala si pro sebe, když ho za ruce táhla špinavou chodbičkou.
Přepečlivě Howieho uložila do postele a vrátila se zpět do kobky. Šaty měla ušpiněné, vlasy rozcuchané. Pochodní zapálila ten zbytek slámy spolu s knihou jako podpalovačem a počkala si, až pořádně vzplane. Poté zaťukala na dveře.
"Můžeš mě už pustit, je po něm." voják zvědavě nakoukl a když lucernou posvítil do všech stran a poznal, že je kobka prázdná, jen u stěny ještě doutnají zbytky domnělého čaroděje, s úsměvem Bell pustil ven.
"A propříště si dej velký pozor, koho hlídáš." zahrozila Hernovi prstem před očima, slíbila mu, že za ním zase příjde a přinese mu jídlo a chvátala zpátky do svých komnat, než tam stihnou dojít komorné.
Howieho našla přesně tak, jak ho uložila.
Láskyplně z něj sundala špinavé oblečení a zahrabala chlapce hluboko do mohutných peřin. Ve vedlejší komnatě zavolala služebnou a rozkázala jí, aby donesla to podezřelé mužské oblečení vyčistit a jestli se o tom někomu zmíní, může se těšit na pomalou bolestivou smrt. Komorná zbledla, ale ochotně poslechla.
Mezitím si Bella dala přinést tác jídla a absolvovala další krmící proces. Howie kupodivu začal vnímat jídlo a začínal i polykat. Málo, ale přece. To jí poměrně zjednodušilo práci.
Trvalo celý den, než služebné donesly Howieho čisté oblečení a Belle krásné zlaté šaty. Zjevně je dole v sále ples.Vůbec se jí tam nechtělo, zas jí bude král otravovat a nutit jí tancovat, i když mu asi po sté říkala, že tančit neumí. Ale naopak,když nepříjde, půjde se na ní král starostlivě podívat a najde jejího schovance. To nemohla připustit.
Když přišel večer, Bella se převlékla, láskyplně políbila Howieho na čelo, přepečlivě zamkla komnatu a klíč si pověsila na řetízek na krk. Mohla vyrazit.
Ples trval celou noc a Bell už se klepala strachy o nebohého hocha, který ležel v její posteli skoro bez života a potřeboval neustálou péči. Král jí, jak jí napadlo,otravoval s tancem, až nakonec povolila a jedno kolo si s ním dala, ale k ničemu jinému jí nemohl nutit. Jídlo bylo jako vždy výborné, víno silné a kořeněné. Hosté měli krásné šaty, až z toho všeho zlata a stříbra a ozdob Belle oči přecházely.
Nakonec začala hrát poslední skladba živé kapely a konečně se mohla Bella rozloučit a vyběhnout schody do svých komnat.
Horempádem odemkla a rozeběhla se zkontrolovat Howieho. Oddechla si, když zjistila, že hoch klidně oddechoval pod hromadou peřin. Dlouhé vlasy měl pohozené po polštáři a pár mu jich spadalo do obličeje. Přešla k němu a jemně mu je odhrnula z hezké tváře. Nemohla se na něj vynadívat. Násilím se od něj musela odtrhnout a jít zamknout, aby nikdo nepoznal, koho že to skrývá. Poté si ustlala na rozložitém křesle a tak, jak byla, padla a vyčerpaně usnula.
Pár dnů trvalo, než se na Howieho stavu něco zlepšilo. Už dokázal trochu vnímat a sám snědl stravu, kterou mu Bella podávala do úst. Byl ale pořád tak unavený, že se ani neprobouzel, jen jedl. Pít mu nedávala, jen občas mu otřela rty vlhkým hadříkem.
Každým dnem se jeho stav lepšil.
.Když se zrovna zabavovala tím, že odněkud vytáhla šití a učila se vyšívat, zaslechla zavrzání postele. Lekla se a vyběhla do své ložnice zjistit příčiny toho zvuku. Howie se poprvé od doby, kdy ho vytáhla z kobky, sám pohnul. Usmála se, když viděla,že leží na boku s otevřenou pusou, tiskne v ruce polštář a spokojeně oddechuje ze spánku. Skoro začala výskat radostí, že se How nakonec probere, ale rychle si připlácla ruku na pusu a raději šla pro jeho oblečení, aby nemusel komnatami pobíhat nahý až se vzbudí. Položila mu ho do nohou postele a na stolek dala stříbrný tác s horou jídla. Přece jen věděla, jaký dokáže být Howie jedlík a po té době nečinnosti vypadal pohuble, i když se ho snažila krmit. Když se znovu pohnul, raději se spakovala zpátky do druhého pokoje, sedla na pohodlnou sedačku u velkého okna a pokoušela nerozpíchat si prsty jehlou na šití.

Za hodinu, kdy nedočkavě čekala Howieho probuzení, opatrně vrzly dveře do její ložnice. Bella se začala chvět a raději nezvedala hlavu od šití. Do mezery mezi dvoukřídlými dveřmi nakoukla černovlasá hlava a ostražitě se ohlédla. Když Howie viděl jen jedinou osobu, k tomu ještě dívku, otevřel a vešel do pokoje.
Belal se pro sebe usmála. Celé týdny nad ním bdí a prohlíží si ho a teď, když je vzhůru a může s ním konečně mluvit, chvěje se jako osika.
"Jsem ráda,že je ti líp." Dokázala ze sebe vymáčknout pečlivě připravovanou větu a zvedla hlavu. Kdyby neseděla, sedla by si z jeho velkých čokoládových očí, které bloudily pokojem a zkoumaly, kde se to najednou ocitl.
"Kde to jsem?J ak jsem....kdo jsi....co se to děje? Tohle je nějaká sranda viď?" koktal a s otevřenou pusou se točil v komnatě dokonale přizpůsobené čtrnáctému století.
Bella nevěděla, jak mu vysvětlit, že za jejich časový posun může zjevně ona. "Unikl jsi jisté smrti. Buď rád, že jsi vůbec naživu." Zvedla se a nové dlouhé vínové, na gotický styl příliš novodobé šaty se jí zavlnily u kotníků. Howie nechápal.
"Posaď se, určitě nevíš, kde jsi se to ocitl..kde my jsme se ocitli." Poklepala na gauč, ze kterého vstala a když viděla, že poslechl, raději se vzdálila k oknu.
"Víš. Nevím sice jak a proč jsme tady, ale vím,že za to asi můžu já. Doufala jsem, že se s tebou někdy uvidím, ale to mi nedošlo, že se dostanu do čtrnáctého století a i s tebou." začala mluvit otočená k oknu.
Howie se zamračil, jak nic z toho nechápal "Ale co se tu krucinál děje?!" nadskočil a vzápětí syknul, když ho zabolely modřiny po výprasku od vojáků.
"Jsme ve čtrnáctém století Howie." Zopakovala a točila se na něj Bell s vážným pohledem. Rozesmál se. "Hezký, moc vtipný...a teď vážně, kde to jsme?!"
Raději se otočila zpět k oknu a pozorovala vojsko pod ní na náměstí hradu. Howie se se zájmem zvedl a přešel jí za záda, aby zjistil, na co se tak upřeně a smutně dívá.
"To on-Král Václav. Chce si mě vzít za ženu. Tohle není žádná sranda, jsme vážně v jiném století." posmutněla Bell. Howiemu to zjevně došlo, protože se zadíval na Bellu, jestli to opravdu opravdu není žádná sranda. Její smutný pohled ho přesvědčil.
Bella svěsila hlavu. "On si mě chce vzít. Nechci ho, přinutil mě tu žít dokud se nerozhodnu, tebe mučil, abych svolila a nakonec tě uvěznil. dostala jsem tě ven, ale nikdo o tobě nesmí vědět." Vyprávěla a Howie pozorně poslouchal, co se stalo za tu dobu, kdy byl v mrákotách. Když domluvila, How si povzdechl. "Nechci tu jen tak sedět a koukat z okna. Pomáhal bych ti." Bell se na něj otočila a prohlédla si ho.
"Potřebuješ jiné oblečení. V tomhle tě každý pozná." Prohlédla si ho od hlavy k patě. Měl na sobě své šaty z jednadvacátého století. Modro-bílé tričko, bílou mikinu, béžové kalhoty a bílé tenisky.
"Dojdu ti něco sehnat. Prozatím zamknu, nemusí tě někdo najít. V ložnici máš jídlo." usmála se, sklepala jeho ruku z ramene, kterou jí tam nevědomky položil, a rychle vyšla ven. Za dveřmi se musela vydýchat.
"Tak tohle je na mě trochu moc." Řekla si Bell pro sebe a rozeběhla se po schodech dolů do pater pro služky a pokojské.
Po chvilce handlování získala bílou lněnou košili, hnědou vestu a stejně hnědé kalhoty. V koutě sebrala ty nejlepší mušketýrské boty a letěla zpátky do svých komnat. Howie na ní poslušně čekal u okna a prohlížel si její výšivku, kterou stihla rozdělat.
"Juj toho si nevšímej...není to hotový." Pokoušela se mu výšivku vzít.
Ucukl a usmíval se. "Je to moc hezké, vážně ti to jde." Zkoumal fialovou látku s oranžově naznačeným lvem s vlající černou hřívou.
Bell se strašně začervenala."Tady máš oblečení. Mělo by být šlechtického stavu tak budeš jedním z nás a snad tě nikdo nepozná, když si necháš rozpuštěné vlasy." Otočila se a odcházela na chodbu. "Pokud chceš," Ukázala doleva. "Támhle je něco jako koupelna čtrnáctého století." Howie se na ní usmál. "Díky, ta kobka asi nebyla moc velký komfort."
Bella se na něj zazubila a raději pelášila z komnat. Pečlivě za sebou Howieho zamkla, aby nedej bohu neodešel a neudělal po hradu ještě větší bordel, než se strhl při zjištění jeho náhlé smrti v kobkách.
Když se král vrátil z lovu, Bell mu namluvila, že zjistila, jaký byl ten vězeň mocný mág a sama ho svou nevinností zničila. Bohudík je tahle doba natolik důvěřivá, že si mohla vymyslet prakticky cokoliv a on jí uvěřil.
Spokojeně courala hradem, sem tam vykoukla z okna. Chtěla si pročistit hlavu a dát Howiemu chvíli na to, aby se zaklimatizoval a zkůlturnil.
Z jednoho vitrážového okna uviděla něco jakou tajnou zahradu. Byla obehnaná pevnou zdí s úzkým podloubím, její kamenité cestičky se vlnily travou a mezi ovocnými stromy. Bell našla dveře, které vedly na to zelené místečko a otevřela je. Za tu dlouhou dobu v studených zdech hradu jí to připadalo jako ráj. Na to, že zahrada byla prakticky tak maličká, že by jí přešla dvaceti kroky, bylo to tam kouzelné. Když se tak procházela cestičkami, všimla si, že naproti ní, kus od prostředku zahrádky, stojí dvě jabloně sklánějící se nad malým bílým altánkem..Vedle něho bublala malá mělká studánka s fontánkou. Okouzleně si k ní přisedla a trochu se opláchla. Nevšimla si ale, že jí celou tu dobu pozoruje král. Stál ve dveřích do zahrady a zálibně si prohlížel její tělo v úzkém vínovém korzetku s dlouhou sukní. Její krátké hnědo zrzavé vlasy byly na tu dobu velice neobvyklé a tím ho přitahovala. Celkově byla Bell jiná než ostatní ženy a dívky v kraji. Měla temperament a dokázala se vzepřít proti jeho vůli, to si žádná žena v okolí ke svém muži nesměla dovolit, jiank byla potrestána. Ona si z toho nic nedělala.
Oba dva pozoroval z výšky několika metrů Howie. Stál u okna v dívčině pokoji a díval se dolů na zahrádku s jednou postavičkou. Začal se mračit, když se k té postavičce přidala druhá, zjevně mužského rodu a pokoušela se tu první okatě svést. S dívkou to ani nehnulo. Stála opřená o jeden dub v zahradě s rukama založenýma. Kolem ní chodil král a všelijak se Bell pokoušel vlichotit a vymámit na ní alespoň maličkatý úsměv. Howie se jen uculoval nad královým marným snažením, které si vysloužilo jen jeden její ztrápený kyselý úsměv. Nakonec šlechtice zjevně přestalo bavit být pan hodný a pokusil se jí dostat násilím. Bella zoufale křičela aby jí pustil, ale to ho jen vyburcovalo k dalšímu boji. Howie se naštvaně rozeběhl ke dveřím a pokusil se je vyrazit ramenem. Nakonec do nich naštvaně kopl. Po několikátém pokusu se pod silnými botami dveře rozletěly do stran. Rozhlédl se a pak se rozeběhl směrem, odkud tušil dívčin křik. Uviděl světlo a po chvilce mu pod botami zakřupaly kamínky cestičky.
"HOWIE!" Volala Bell, když uviděla mihnutí známých dlouhých černých vlasů.
How se vrhl s vervou na krále, shodil ho z ní a začal bít pěstmi do bezvědomí. Král byl statnější než Howie, ale on byl naopak menší a rychlejší a tudíž mu šlechtic zasadil jen pár malých ran, které nic neznamenaly oproti tomu, co udělal Howie jemu. Když se zvedl, král ležel na trávě s krvácejícím nosem, a roztrženým obočím. Za pár hodin mu jistě naskočí i pár monoklů a podlitin.
"V pořádku?" Klekl si How u Belly. Opatrně se posadila a stydlivě si stáhla roztržené šaty přes holá stehna. Howie se usmál a když viděl Belliíninu marnou snahu postavit se po prožitém šoku, ochotně si jí zvedl do náručí. Ztuhla jako socha, než se dokázala natolik uklidnit,obejmout ho kolem krku a nechat se odnést do svých komnat.


Pár dní s ní král nemluvil. Myslel, že ho tak zřídila nějaká zlá moc, která chránila belyinínu nevinnost, kterou si chtěl vzít pro sebe násilím, nebo dokonce, že ho zbila sama Bella. Howie v tu dobu a využil moment překvapení k útoku a tak si ho král ani nestihl pořádně prohlédnout.

Nechal jí opravit dveře, aby měla soukromí a tak mohla zase klidně sedět v komnatách, vyšívat a Howie jí ochotně dělal milou společnost. Pomáhal jí s vyšíváním lva a dokonce se sám o něco takového pokusil. Skončil s ovázanými prsty v posteli a uraženě hrál na smrt nemocného. Její péče mu nebyla nepříjemná a zjistil, že je rád, když má Bell poblíž.
Vždycky, když musela na nějaký ples nebo slavnostní večeři, bál se, jestli se mu vůbec ještě vrátí. Strachoval se, aby čirou náhodou nenašla v králi zalíbení a jeho samotného neopustila. To bylo vždycky radosti, když se vrátila k němu a nechala si přinést do komnat další honosnou večeři, aby jedli spolu.
Na to, že si Bell Howieho vždycky představovala jako sladkého chlapečka, se ukázal jako milý společník, dokonalý gentleman a rytíř tělem i duší. Začínala poznávat, že jí není vůbec lhostejný a že ho začala mít opravdu ráda, víc, než jednostranné pobláznění.
Oba se to snažili co nejvíc maskovat, ale i přesto jim oběma sem tam uklouzlo něžné slůvko nebo letmý dotek. Víc si na sebe netroufli prozradit a tak jen útrpně snášeli to svíravé mučení v tělech.

Přes noc se Howie uchyloval spát na rozložitý starý gauč v pokoji, který by se dal nazvat obývacím, přímo proti dveřím do ložnice, kde spala Bella.
O půlnoci se spustil hlasitý déšť a začalo hřmět. Prudká světla blesků Bellu probudily. Choulila se pod peřinou a nemohla usnout při pohledu na velká okna, za nimiž se míhaly blesky. Věděla, že za kousek za dveřmi spí Howie, ale nedokázala se zvednout a jít k němu s prosíkem, že se bojí a čekat u něj nocleh. Na to se moc styděla.
Prudce se zablesklo a hrom otřásl tabulkami okna. To už Bell stála na nohou a metala si to do obývacího pokoje. Jedním skokem padla k Howiemu, který mírumilovně pochrupoval na boku a blesky ho pranic nestrašily. Jak k němu dopadla, vyskočil leknutím a koukal ospale do noci. "Co se to? Co tu děláš?" Zeptal se už mírněji, když si všiml, koho má vedle sebe. Bella se k němu tulila do klubíčka a žmoulala v ruce cíp jeho deky.
"Bojím se." ukázala k oknu, za kterým se rozpoutala pořádná bouře. Howie se zasmál. "Nemusíš se ničeho bát. Neublíží ti. Jsem tu...s tebou." Trochu ztlumil hlas a přátelsky Bell chytil za rameno. Zachvěla se a zvedla k němu oči. I v té naprosté tmě nějak cítila, že se usmívá a prohlíží si jí.
"Jsi úplně studená." Dotkl se její paže, kde neměla noční košili a celou jí schoval k sobě pod deku. Z jeho těla příjemně sálalo teplo a hned jí bylo tepleji. Odhodlala se k němu trochu přitulit a pousmála se, když cítila, jak se po jejím pohybu zachvěl.
Ty zase krásně hřeješ.." Zamumlala mu do hrudi. Voněl čistotou a bílá lněná halena s tkaničkou u krku mu hezky tvarovala svaly na břiše a hrudi. Pozvedla obočí, když se venku zablesklo a světlo ozářilo Howieho tvář. Stačilo jí ho vidět jen na chviličku, aby se jí mozek změnil v bramborovou kaši. Oči mu zářily a na rtech mu pohrával mírný úsměv.
Přivřela oči, aby nabrala odvahu a toho Howie využil. Za rameno si Bell přitáhl a zlehka se dotkl jejích pootevřených rtů.
Div od něj leknutím neodskočila, kdyby jí ovšem vlastní tělo poslouchalo. Díval se jí upřeně do očí a znovu se k ní pomaličku blížil.
"Ho...Howie." Upřeně se mu koukala na rty a pokoušela se polibek co nejdéle pozdržet. Chytil jí za hlavou, aby mu už neutíkala a sladce se přitiskl na její rty. Bell se zachvěla a zavřela oči. Cítila jeho horké nenechavé rty, ale neodvažovala se ani pohnout, kdyby si to Howie přece jen rozmyslel a líbat jí přestal. Najednou se jí rozjasnilo v hlavě a jemně ho odstrčila.
"Howie..já.."
Nenechal se jen tak odbýt a přiblížil se k dalšímu polibku. Uhnula mu a Howie jí tedy políbil na čelo. Bouřka venku už přestala a bylo slyšet jen bušení Howieho divokého srdce a Bellin prudký dech.
"Měli bychom jít spát." Mumlala a zavírala oči při jeho polibcích, kterými ji zasypával čelo a tváře. Vysmekla se mu z náručí a s koktavým "Dobrou noc." se odporoučela k sobě do ložnice.
Howie ležel na boku a trochu nechápavě pozoroval její odchod.
Po chvíli uvažování, proč mu utekla, smutně usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama