1. If I don´t have you

21. ledna 2010 v 19:46 | Cestakrve |  With Love,Howie.
Jsou to vážně začátky mého psaní. Takže buďte prosím shovívaví, nechtělo se mi to znovu číst a dělat opravy. Snad mě za to minidílko neukamenujete Je to kráté a rychlé bude jenom pár dílů.
Dívka touží o svém vysněném muži.


Bella se dívala na malý obrázek na pravém rukávu svého bílého trička. Něžně hladila fotku hocha na ní vyobrazenou.
,,Chjo, alespoň jednou tě tak vidět." šeptala pro sebe. Ležela v posteli a zavíraly se jí oči. ,,Howie.." zašeptala hochovo jméno a s úsměvem zavřela víčka. Ihned upadla do tvrdého neklidného spánku. Cosi s ní škublo a najednou byla tma. Ač se sebevíc snažila, neviděla ani na špičku nosu.Začínala pomalu panikařit.
"Héhm? Kde to jsem? Kdy bude večeře?" ozval se vedle ní sametový hlas.
Bella ihned ztuhla v pohybu a vytřeštila oči. Ten hlas znala. Stála na nějaké cestičce a neopovažovala se ani pohnout. Hlas šel od země, tudíž se How ještě nezvedl.
V dáli zařehtali koně a ozývalo se drkotání dřevěných kol po kamenité cestičce.
Kdo a proč by jel v takovou noční dobu po takové cestě a ještě k tomu v kočáře? Bella se chtěla pohnout a pomoc Howiemu na nohy, ale než to stihla provést, kočár dodrkotal až k nim. Zastavil kousek dál po cestě. Kdosi vystoupil.
,,To se podívejme." ten kdosi jí chytil za bradu a posvítil si na ní lucernou. Bella se začala šklebit do prudké záře. Poznala, že postava je středně vysoký muž s hnědými vlasy a šedýma očima. Na sobě měl něco jako cestovní plášť se zlatými ornamenty a vypadal jako vážený šlechtic.Muž si jí se zalíbením prohlédl, okomentoval očima její divné oblečení a nakonec sjel pohledem na na zemi se válejícího muže.
,,Vemte ho" křikl za sebe "Jí si beru k sobě."
Čtyři páry rukou se mihly v mihotavém světle lucerničky.
Zatímco muž Bellu pevným stiskem chytil za paži a odváděl si jí do kočáru, zbývající dva vzali Howieho k sobě dozadu na místa pro pážata. Bella se bránila, ale mužovy ruce byly silné a neodbytné. Nakonec se poddala a sedla si trucovitě na lavici v kočáře.
Olejničku páže pověsilo na strop mezi oběma postavami.Bella seděla natočená ke dveřím, aby v příhodnou dobu mohla vyskočit za jízdy, ale prostě nedokázala nechat jim Howieho napospas, když nevěděla, co vůbec je ta sebranka zač. Postřehla, že si jí muž se zamyšleným pohledem prohlíží od hlavy k patě a když se očima dostal k jejímu obličeji, zle se na něj zašklebila. Jen se pousmál.
Kočár dodrkotal a zastavil se. Muž jí pustil napřed. Jeho gorily šly za nimi a nesly mezi sebou omráčeného Howieho, kterého po cestě zjevně pořádně praštili do hlavy.
,,Pojďte lady." galantně vylekanou Bellu pozval do velkého hradu a zavedl po širokých schodech do podzemní komnaty.
Vypadalo to tam trochu....jako..nemohla si vzpomenout, co jí to místo jen připomínalo
...bylo to trochu..jako..jako...MUČÍRNA!
"Já nejsem v jednadvacátém století?!" Bella vyskočila a pokoušela se utéct, ale šlechtic jí chytil za ruce a zkroutil jí je za záda, až vyjekla bolestí a musela kleknout.
,,Kampak máte namířeno slečno? Teď jste v mojí moci.A pokud to nebudete uznávat..."
ukázal na Howieho, který se pomalu probíral z mrákot. Svalnatá stráž k němu přišla a začala ho surově bít a kopat, dokud nezačal skučet bolestí. belin věznitel, zjevně král toho panství, si jí přitáhl blíž k uchu.
,,Pokud nesvolíte, že se stanete mou ženou,váš milý přítel zemře." natočil jí hlavu k Howiemu stočenému na zemi. Bella odmítavě zakroutila hlavou a král znovu rozkázal. Musela se na to mučení chtě-nechtě dívat.
,,Nechte ho na pokoji! Nic neznamená!" zakřičela nakonec, ale pochopové pořád bušili do nebohého Howieho hlava nehlava. Před chvílí už přestal skučet a jen útrpně snášel jejich kopance. To ticho bylo pro Bellu ještě bodavější,než kdyby žebral o milost.
,,Až když řeknete, že budete moje." chytil král Bellu za bradu a díval se jí do očí.
Se zavrčením se mu vyškubla. Šlechtic se zle zamračil a rozkázal. Pochopové znovu začali dorážet na Howieho, který skoro nejevil známky života. ,
,Dost! To stačí!" křikla a odvrátila od mučeného hlavu. ,,Jsem vaše, jen ho nechte žít."
král se vítězoslavně zasmál
"Do hladomorny s ním. Zůstane tam, dokud vy nebudete má."
Vojáci popadli Howieho za ruce a odvláčeli ho pryč."A teď, krásko." Dýchl na ní král nechutně páchnoucí dech, který snad ještě nikdy neviděl pastu na zuby, když vojáci odešli. ,,Máte své komnaty připravené.Odveďte jí nahoru." Zbývající panoši vzali Bellu jemně, ale zato rázně za záda a odvedli jí do chodeb hradu.
Celé tři dny se Bella snažila krále přemluvit a uprosit, aby jejího idola pustil z vězení a vymýšlela si pro to různé řeči a lži. Šlechtic jí ale ani zbla nevěřil a vždycky jí poslal trucovat do jejích komnat.

,,Kruci kruci krucinál." bušila Bella pěstí do polštáře v komnatě. Už týden Howieho neviděla a měla o něj strach.
Služky už jí stihly za den třikrát vykoupat, učesat a obléct do dalších krásných šatů. Z
vedla se a procházela naštvaně pokojem. Sem tam něco nakopla a do něčeho bouchla.
"Vrrrrrrz" ozval se jeden obraz nad stolkem s vázičkou, která před malou chvílí vysloužila pořádný kopanec.
Bella se zastavila a otočila hlavu na temnou chodbičku za obrazem. Sálal z ní zatuchlý teplý vánek a pavučinky zpoza obrazu vlály jako závěsy. Překonala odpor a dávicí reflex a vlezla do průchodu. Kupodivu se v ní dalo poměrně dobře stát. Bella došla až do temné zatuchlé kobky.
Byla to opravdu ta nejhnusnější hladomorna, kteoru kdy viděla. Na zemi ležel smotek šatů a nepatrně se chvěl.
"Howie?!" vyjekla Bella.
Rychle vedle něj padla na kolena a vyzvedla si ho po pás na klín a začala zkoumat rány a šrámy. Byl celý pomlácený a samá modřina nebo podlitina.Zjevně byl v komatu.
"Vydrž lásko." Líbla ho na čelo a zmizela zpátky do průchodu. Zástěna ze strany kobky byla přikrytá starým vybledlým gobelínem a pavučinami, takže z pohledu z kobky splíval se zdí. Bella vlezla zpátky do svého pokoje a dala si zavolat služebné, aby jí donesly jídlo a pití. Ty ihned poslechly.
Za pár minut seděla zpátky u Howieho. Opřela ho zády ke zdi a dávala mu po doušcích pít víno. Zdálo se, že dokáže slabě polykat. Maso ale už nespolkl. Musela to jako zvíře předžvýkat a pak, i když se notnou dobu ostýchala a červenala jako pivoňka, Howa z úst do úst nakrmila. Povedlo se jí do něj nacpat alespoň trochu jídla. Udělala mu na zemi na plesnivé slámě co největší pohodlí a seděla u něj, dokud se nesetmělo.
Večer v posteli v komnatě přemýšlela, jak by svou lásku dokázala dostat z kobky, aniž by ho někdo moc postrádal.
Nakonec, po probdělé noci přemýšlení, se jí rozsvítilo.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nausy Nausy | Web | 22. ledna 2010 v 19:34 | Reagovat

to jsem zvědavá, co ji napadlo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama