Straight Throug My... Life

29. října 2009 v 15:01 | Cestakrve |  STM...
První díl příběhu o ztracené dívce a čtveřici velmi zajímavých lidí, kteří jí zkříží cestu v životě.
Aktualizace: 15. 6. 2011


Katie si konečně našla klidné útočiště u odpadového kanálu. Nebylo to tam sice nic moc, ale alespoň sem nefoukalo a po večerech se sem neslézaly pochybné osobnosti. Pohodlně se usadila do kouta, pevně si kolem nohou omotala roztrhaný plášť a snažila se opatrně usnout.
I po pár hodinách jí ale každý šramot, který se pod mostem ozval, s trhnutím probudil, takže nakonec byla k ránu jako mátoha. Jen začínalo slunce vykukovat nad mlžné opary vysokých budov, zvedla se k odchodu. Jen se postavila na vratké nohy, vyděsil jí silný zářivý záblesk, vycházející z betonového koryta vyschlé řeky pod ní. Opatrně seběhla od mostních pilířů na vyvýšeninu, která pod sebou ukrývala vchod. Odtamtud se zablesklo. Stejně, jak rychle se záře objevila, tak rychle se ztratila. Katie chvíli neviděla a rychle mrkala. Všimla si, že hned po záblesku ze dveří pod ní vyšlo několik mužů. Obezřetně se kolem sebe rozhlíželi a ohlíželi se jeden na druhého.
Kate se potichu připlížila blíže k okraji vyvýšeniny a ukrytá za hromadou krabic ty čtyři muže sledovala. Ještě nikdy neviděla tak zvláštní lidi a svým tajemným vzezřením jí přitahovali, i když jim neviděla do tváří. Byli jí povědomí, ale od doby, když utekla z dětského domova, neměla o světě moc potuchy. Spíše se starala o živočišné pudy, jako bylo jíst, pít a mít kde přespat.
Nakonec se dočkala, a první z nich se ve vchodu otočil na své přátele.
Katie sebou poplašeně trhla, když si všimla, jak mladíkovy oči rudě svítí. Chvíli si myslela, že to je odrazem světla z rozednívajícího se slunce, potom, že muž má zřejmě kontaktní čočky. Když ale roztáhl rty v úsměvu, zahlédla dvojici špičáků, které mu vykukovaly mezi ostatními zuby. Rozhodně byly delší a špičatější, než špičáky obyčejných smrtelníků. Katie si musela rychle zacpat pusu, aby nezakřičela nahlas a neupozornila na sebe.
Ostatní muži, kteří se na sebe potutelně usmívali, vypadali co se očí a zubů týče, úplně stejně. Katie si nemyslela, že by to byly všechno atrapy, nato ti lidé vypadali moc děsivě a přitom tak tajemně. Nemohla se na ně vynadívat, i když jí připadali zlí.
Nejdřív vyšel do oranžové záře slunce tmavovlasý muž s vousy. Na oblečení mu cinkalo několik ozdob a už od pohledu vypadal nebezpečně, i kdyby neměl rudé oči. Za ním šel světlovlasý muž, zhruba ve stejném věku jako ten předchozí, akorát oproti němu měl tvář anděla. Třetí v řadě šel nejmenší, obezřetně se rozhlížející muž ve vínové bundě.
Jako poslední vyšel na světlo vysoký štíhlý mladík s potměšilým úsměvem.
Když ti čtyři společně vyrazili v korytu pod mostem pryč, naklonila se blíž, aby viděla přes krabice, kam vlastně jdou. Nevypadalo to, že by tu měli někde odvoz a tenhle zadní východ z jakéhosi klubu byl odvrácený od všech spojů se silnicí. Jak se Katie naklonila dopředu, zavadila o starou láhev od piva, ta se svalila, skutálela z vyvýšeniny a s třeskotem se rozbila před východem. Katie sykla a schovala se za krabice jen tak tak, aby jí dva z mužů, kteří se otočili, nezahlídli. Když se odvážila vykouknout, skupina byla tatam.
Opatrně vylezla a šla směrem, kudy se muži vydali, ale po pár metrech jejich stopy v betonovém prachu zničehonic mizely. Tam, kde se ztrácely, byl prach zvířený a odvátý na strany. Katie to pozorovala dlouho, dokud nedošla k závěru, že tohle nevyřeší a ani na to nemá chuť a sílu a odešla hledat stravu a další nocleh na večer.
Už týden se potloukala městem, bez jídla a pořádného spánku. Začínala se jí motat hlava a připadala si jako přejetá válcem. Zřejmě měla i horečku a do rány, kterou utržila na pravé paži v jednom hostinci, když se bránila opilcům, se jí určitě dostala špína a hnis.
Na konci dne se uchýlila do parku a uložila se k nepohodlnému spánku u zamčeného altánku za stromy, kde bylo poměrně sucho. Po chvíli jí přemohla únava a ona upadla do lehkého neklidného spánku.
K ránu Katie probudily hlasy v altánku, u kterého spala přitulená. Protáhla se zkřehle a zvědavě se přikradla ke špinavému okénku.
Uvnitř viděla pár stínů. Kdyby je nezahlédla se pohybovat, řekla by, že to jsou opravdu jenom stíny. Nakonec jedna postava, k níž stín patřil, vyšla na světlo, přicházející sem mezerami v trouchnivém dřevu. Katie se zprudka nadechla. V tom muži poznala jednoho ze skupinky, kterou nedávno sledovala u východu z klubu a kteří jí tak tajemně zmizeli z očí.
Blonďák s andělskou tváří, který stál ve světle, byl tak krásný, že nemohla pomyslet na to, že tenhle boží syn by mohl mít něco do činění se zlem, ke kterému je přisuzovala. Nebyla hloupá a znala mystická stvoření, takže si jejich rudé oči a dlouhé zuby vysvětlila jako upírství. Rozechvívala jí už jenom ta představa, že může něco takového existovat a pořád se snažila přesvědčit samu sebe, že nic takového není, i když to právě na vlastní oči viděla.
Neslyšela, co si ti čtyři povídají, ale podle pohybů uznala, že se o něco přou. Oči všech ve stínech rudě zářily, a když nejmenší z nich vyrazil ze stínu proti blonďatému andělovi, začali na sebe zuřivě syčet a cenili tesáky jako nějaká zvířata. Černovlasý mladík, stále ještě oblečený do vínové kožené bundy, se před syčícím andělem krčil a cenil tesáky. Zbylí dva, kteří se stále skrývali ve stínu, něco mumlali a snažili se menšího člena stáhnout zpátky k sobě. Katie na tu scénu jen nevěřícně koukala. Opřela se o parapet okna, aby se jí klečelo pohodlněji, ale ztrouchnivělé dřevo pod její vahou nevydrželo a hlasitě mokře prasklo.
Všichni čtyři upíři se ohlédli po zvuku. Jejich a Katiny oči se setkaly.
Jakmile se muži rozeběhli ke dveřím, uznala, že je čas zmizet. Rychle se zvedla a rozeběhla se zarostlým parkem do lesíka. Cítila, že za ní čtveřice běží, takže se snažila přidat do tempa. Pot z ní jenom tekl, zatímco upíři za ní běželi bez jakýchkoliv známek únavy. Po pár metrech už sotva popadala dech, na sprint neměla sílu, a taky přestala slyšet to nebezpečné syčení, které ti démoni za ní vydávali při honu. Když se ohlédla, zjistila, že je úplně sama. Oddechla si, tak jim přeci jenom utekla, i když jí udivovalo, že se jí to se svou chatrnou zuboženou postavou povedlo.
Za ní zašustilo křoví. Poplašeně se otočila a zvedla malé pěsti. Z listí vyběhl zrzavý americký křečík, rozhlédl se černými očky, podrbal se za uchem, všiml si jí, vypískl a utekl zpět do keře.
"Potvoro malá chlupatá." oddechla si Katie a otočila se k odchodu a přitom vrazila tváří do něčí hrudi.
"Někam jdeš?" sykl na ní přes dlouhé tesáky vysoký muž s krátkými světlými vlasy a s pohrdavým úsměvem.
Katie vyjekla a uskočila dozadu, ale za ní stál onen anděl, který jí chytil za ruce. Snažila se mu vysmeknout a tak využila své naučené obranné schopnosti, namířila a přesně kopla do mužových partií. Blonďák jí pustil, zaúpěl a složil se k zemi. Rozeběhla se doleva směrem od těch dvou, než se k ní vysoký upír přiblíží. Jakmile ale doběhla na okraj široké pěšiny, zatarasil jí cestu třetí z upírů v rudé bundě, rozpřáhl ruce a výhružně na ní cenil zuby. Katie už netušila, kam by uskočila. Před sebou nebezpečí, za zády dva další. Když se chtěla otočit směrem ven z lesa, vyskočil na ní poslední ze čtveřice, svalil jí na zem a zaklekl jí boky.
"Nech mě, pusť mě, dejte mi pokoj, vy parchanti!" bránila se zuřivě, ale když jí vysoký upír chytil ruce nad hlavou a ti zbylí dva si k ní přiklekli do mokré trávy, strachy jí došel dech. Všichni čtyři si jí zvědavě prohlíželi, cenili zuby a dívali se na sebe zamyšleně. Byli predátoři a ona jejich chvějící se oběť.
"Co se mnou chcete udělat?" šeptla vystrašeně a těkala očima z jednoho na druhého. Ti čtyři se na sebe navzájem podívali a ten lačný hlad z rudých očí jim na chvíli zmizel.
"Já bych jí nechal jít"ozval se trochu šišlavě muž v červené bundě.
"Jo jasně si upadl ne? Prozradí nás a co pak?!" zaťukal si na čelo upírský anděl. Vypadal, že ho už nic nebolí, i když schytal dosti bolestivou ránu do svých intimních partií.
"Neznám já vás?" dívala se na ně střídavě a krčila čelo námahou si vzpomenout. Když promluvili, strach jí přešel. Přecijen to byli lidé, ne jenom nemyslící krvelačná monstra a to, že už jí dávno nezakousli, nebo neroztrhali, o něčem svědčilo. Nechtěli jí zjevně zabít, ale jen zneškodnit.
Dlouhán, který jí držel ruce, honem sáhl po šátku, který měl fešácky uvázaný kolem krku, a zavázal dívce oči. Když si ho Katie chtěla sundat, cítila, jak jí někdo položil teplou měkkou ruku na oči. Její ruce převzal ten, který jí klečel na břiše.
"Musíme se jí zbavit" slyšela drsný šepot, kterému odpovídalo jenom zamyšlené bručení.
Polil jí ledový pot. "Já si budu o svém životě rozhodovat sama!" po chvíli snažení vytrhla svému vězniteli ruku a začala do něj bušit.
"Já už vím, kdo jste, já to vím!" Začala křičet a bránit se, i když nic neviděla. Podařilo se jí sednout si i s ním na sobě, ale jen zpola, takže se mohla bránit i kousáním. Zahryzla se muži do ruky a ten zařval.
"Pojďte mi s ní někdo pomoct! Je divoká!" Zařval její věznitel a trojice, domlouvající se opodál, se k nim hned rozeběhla.
Než se jim podařilo dívku zpacifikovat, muže přeprala a stále ještě s šátkem na očích se snažila odplazit pryč. Cítila, jak jí v těle pulsuje krev a všechna se jí hrne do rány na paži, která začala znovu mohutně krvácet. Popolezla ještě kousek po mokré trávě, než jí kdosi chytil za kotník. Svalila se na břicho. Cítila pod nosem štiplavý pach hlíny a zeleň jí lechtala do nosu.
"Teče jí krev!" slyšela někoho zařvat. Znělo to, jako by měla hlavu v sudu.
"Krev!"
"Alexi? Alexi ne!"
Ucítila ostré štípnutí přesně v místech svého zranění. Potom už byla jenom milosrdná tichá tma.
Mladíci se snažili svého krvelačného přítele od dívky odtrhnout, ale ten se držel jako přilepený, zuby zakousnuté do rány, oči mu zářily a lačně sál horkou krev, ze které se v chladném ranním vzduchu kouřilo.
Zatímco dva se ho snažili uklidnit a odtáhnout, Nejmladší z nich se rozeběhl do parku. Vrátil se s hrstí ostře vonících lístků. Strčil je divokému příteli pod nos a ten se ihned pustil. Rty rudé od krve. Rychle ho od těla dívky odtáhli
Zatímco se benjamín a mladík v rudé bundě snažili přivést přítele k normálu, sedl si anděl ke Katie. Dal na ní ruku a zadíval se kamsi krs ní. Červené panenky se zamlžily.
"Je ještě naživu" zamrkal a jeho rudé oči se projasnily do nebesky modrých. "Musíme jí pomoct. Nemůžeme jí tu jen tak nechat vykrvácet. Je zraněná a určitě hodně hladová. Nicku, najdi ještě trochu těch listů, budou se hodit, Alexi, dej mi to tvoje tričko, stejně už je krvavé, a Howie, běž do hotelu připravit pokoj." Zaúkoloval partu, zatímco Katie obvazoval mokvající ránu Alexovým tričkem, které mu podal, nečekal na odpovědi, vzal dívku do náručí a odnášel jí pryč. Nick, jak se vysoký mladík jmenoval, nesl sebou další lístky, kdyby jejich anděla přepadla chuť na sousto, jež nesl v náručí. Za nimi se coural polonahý Alex a bručel si pod vousy, že budou mít ve svém luxusním hotelovém apartmá všude samou krev a jak to vysvětlí recepční. Howie, jen dostal svůj úkol, kývl a v tu ránu byl pryč, jen se za ním zavířila tráva.
"Myslíš, že nás neprozradí?" Zeptal se Nick přítele.
"Když už jí nebude nikdo z nás děsit a kousat, tak by si na nás mohla zvyknout."
"Musí mít přece rodinu."
"Nevypadá na to."
"Doufám, že si jí nechceš nechat, Briane."
Na to se mu ale už odpovědi nedostalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama